Obsah
Osobnosti
Josef Hiršal
24. července 1920- narozen v Chomutičkách u Jičína,v rodině rolníka a vesnického kapelníka.Josef Hiršal byl český spisovatel a překladatel.Základní vzdělání získal v Chomuticích, kam se rodina přestěhovala.Po ukončení měšťanky studoval v Jičíně na učitelském ústavu,kde roku 1940 maturoval.
Po studiích byl Josef Hiršal krátce učitelem,pak lesním manipulantem. V roce 1945 se stal redaktorem deníku Svobodné slovo,poté redaktorem nakladatelství Orbis.V letech 1950-1958 byl Josef Hiršal postupně redaktorem v nakladatelstvích Brázda,Naše vojsko a Československý spisovatel. Josef Hiršal byl členem literární skupiny Ohnice kolem básníka Kamila Bednáře a v jejím stejnojmenném sborníčku také uveřejňoval své básně.V Laterně magice působil v letech 1959-1963 Josef Hiršal jako vedoucí propagace, v revui Knižní kultura jako zástupce šéfredaktora.Od roku 1966 se úplně zabýval jen spisovatelskou a předkladatelskou dráhou.Roku 1977 - signuje chartu 77.
V roce 1987 spolu s Bohumilou Grögerovou získává ve Velké Británii vyhlašovanou Cenu Toma Stopparda. V roce 1988 v USA mu je udělena cena Egona Hostovského a v roce 1989 spolu s Grögerovou je jim povoleno vyjet do Rakouska převzít Velkou rakouskou státní cenu. V roce 2001 z rukou prezidenta Václava Havla přebírá Medaili za zásluhy . Dne 15.9.2003 umírá v pražské nemocnici na Bulovce na následky zranění a nemocí způsobených nehodou(několik měsíců předtím jej srazila tramvaj)
DÍLA:
Verše začal Josef Hiršal publikovat v roce 1937.Současně s tvorbou pro děti a mládež,vydávanou na přelomu 40. a 50. let,vznikala autorova poezie a drobná próza shrnutá v polovině 50.let do přelomového souboru Soukromá galerie.V té době začala jeho spolupráce s Bohumilou Gröherovou, spisovatelkou a překladatelkou. Tato nová tvorba má již zřetelné znaky tzv. konkrétní poezie a poezie experimentální.
POEZIE:
Sbírky lyrické poezie: Vědro stříbra - 1940
Noclehy a klekánice - 1942
Studené nebe - 1944
Matky - 1945, věnováno lidickým ženám
Úzké cesty - 1948
Soukromé galerie - 1947-1954, vydáno 1965, sobor autorovy poezie a drobné prózy
Experimentální poezie - 1967, antologie s Bohumilou Grögerovou
JOB-BOJ - 1968, psáno s B. Grögerovou
POEZIE PRO DĚTI:
Do práce nám slunce svítí - 1944, 1949, knížka veršů inspirovaná vlastní prací v lese Vzdušné zámky - 1945
Snídaně v lese - 1948
Červená Karkulka - 1949
Malý grafik - 1964
Co se slovy všechno poví - 1965, psáno s B. Grögerovou
PRÓZA:
Soukromá galerie - 1965, s B. Grögerovou Píseň mládí - 1986 v Torontu, vzpomínková próza Vínek vzpomínek - 1989 v Londýně (Hiršal probírá svůj život v letech 1937-1952)
Trojcestí - 1992, s B. Grögerovou
Preludium
Mlýn
Kolotoč
Let let - třísvazková próza, psáno s B. Grögerovou 1. v roce 1993, 2. a 3. v roce 1994
PRÓZA PRO DĚTI:
V próze pro děti spolupracoval Josef Hiršal s malířem Jiřím Kolářem, který mu byl blízký svým programovým experimentátorstvím. Kocourek - 1959
O podivuhodném životě mudrce Ezopa - 1960
Enšpígl - 1962
O podivné zahradě na poštovním úřadě - 1962, s B. Grögerovou
Baron prášil - 1965
Paleček krále Jiřího - 1992
Josef Hiršal působil také jako překladatel. V letech 1958 vychází jeho předklad Šibeničních písní německého básníka Christina Morgensterna.
Karel Šlenger
- malíř, grafik, cestovatel, muzikant.
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Kejř
- Právní život v husitské Kutné Hoře. Praha : ČSAV, 1958. 257 s. 2. vyd. Kutná Hora : Kuttna, 2002. 188 s. ISBN 80-86406-21-0.
- Husitský právník M. Jan z Jesenice. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 178 s.
- Počátky města Krnova. Krnov : Měst. NV, 1968. 47 s.
- Kvodlibetní disputace na pražské universitě. Praha : Universita Karlova, 1971. 206 s.
- Husité. Praha : Panorama, 1984. 265 s.
- Dějiny pražské právnické univerzity. Praha : Karolinum, 1995. 154 s. ISBN 80-7184-016-5.
- Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha : Karolinum, 1998. 345 s. ISBN 80-7184-515-9.
- Husovo odvolání od soudu papežova k soudu Kristovu. Ústí nad Labem : Albis international, 1999. 59 s. ISBN 80-86067-24-6.
- Husův proces. Praha : Vyšehrad, 2000. 235 s. ISBN 80-7021-387-6.
- Z počátků české reformace. Brno : L. Marek, 2006. 271 s. ISBN 80-86263-81-9.
- Jan Hus známý i neznámý : (resumé knihy, která nebude napsána). Praha : Karolinum, 2009. 137 s. ISBN 978-80-246-1643-8.
- Žil jsem ve středověku. Praha : Academia, 2012. 268 s. ISBN 978-80-200-2046-8.
- rodák z Chomutiček, akademický sochař, žák profesora Myslbeka.
Josef a Jan Kleinové
Bratři Josef a Jan Kleinové se narodili se v Oboře č.p.11, které stálo na místě dnešního kláštera.
Jejich rodiče byli Josef Klein, řezník a familiant a Barbora, rozená Tichá z Vysokého Veselí.
Josef se narodil 19.4.1811, Jan byl mladší o 10 let, narodil se 6.1.1821. Roku 1826 jim umírá otec. Janovi je 5 let, starší Josef je již na studiích. O hospodářství / asi 7ha v r.1842 / se stará matka sama. Mladšího Jana se postupně ujímá bratr Josef a časem ho přivádí na studia. Po ukončení semináře se postupně oba stávají kněžími. Josef je vysvěcen na kněze roku 1836, Jan roku 1844.
Jan odchází po vysvěcení do Ostružna, kde vykonává funkci kaplana do roku 1854. Odtud odchází do Hradce Králové, kde působí do roku 1857 a poté nastupuje do Kartouz. Zde setrval do roku 1859 a vrací se zpět do Hradce Králové.
Josef Klein byl velmi intolerantní pro ostatní církve, na což doplatil roku 1851 svým vězněním v Jičíně. Po odsloužení tohoto trestu odchází do Cerekvice, kde je velmi oblíben.
Roku 1866 oba bratry zastihla prusko-rakouská válka. Josef sloužil 14 neděl v lazaretu v Cerekvicích, kde bylo z počátku až 1 300 raněných vojáků pruské i rakouské armády. I za to mu 2.listopadu 1866 v Hořicích sám poděkoval císař František Josef I.
Jan, tehdy rektor biskupského semináře, opatřoval raněné Sasy a Rakušany v Hradci Králové. Za to mu zaslal saský král Jan dne 25.září 1866 Rytířský kříž řádu Albertova. Císař pán mu prostřednictvím maršálka Albrechta zaslal 12.prosince 1866 pochvalný list, přičemž z Vídně obdržel krásný gotický relikviář. Po ukončení války oba bratři navštěvují Paříž, kde se mimo jiné modlili před ostatky sv.Diviše, jemuž je zasvěcen i kostel v Chomuticích.
Krátce před vypuknutím války jim však roku 1865 umírá jejich matka a oběma bratrům tak připadl nelehký úkol, co s hospodářstvím. Po mnohých poradách se nakonec rozhodli proměnit svůj dům v klášter milosrdných sester, který měl mimo jiné sloužit jako opatrovna a škola pro vyučování ženským pracím.
Stálo je to mnoho úsilí i finančních nákladů, ale 30.září 1880 odjíždějí z Prahy čtyři milosrdné sestry řádu sv. Karla Boromejského do Obory, aby zde konaly své povinnosti. Zároveň byl oběma bratry požádán královehradecký biskup o vysvěcení tohoto řeholního domu, což se za velké slávy i stalo dne 3.října 1880. První svatou mši zde sloužil Jan Klein. Roku 1880 zakládá Josef Klein nadaci, z které má být po jeho smrti vydržován farář, který bude sloužit mše v Oboře. To vše ze státních úpisů ve výši 3 000 zlatých. Časem se ale původní kaple stala nepotřebnou z důvodů její malých rozměrů, proto se ji Josef rozhodl rozšířit na vlastní náklady. Dne 1. srpna 1892 zde byla poslední mše a po nezbytných úpravách byla 16.října 1893 posvěcena biskupem královehradeckým Josefem Haisem za účasti 29 kněží.
V této době působí Jan jako děkan v Činěvsi, kde se velkým přičiněním zasloužil o opravu místního kostela. V tomto roce byl kostel znovu vymalován a vlastní věž kostela byla zvýšena o 2m. Současně k ní přibyla ještě jedna menší věžička.
Dne 25.července 1886 se konala v Oboře další událost, a to slavnost kněžských druhotin Pana Josefa Kleina, v této době již duchovního správce v klášteře v Oboře. V tento den to bylo přesně 50 let, co byl vysvěcen na kněze. Zahájení proběhlo v místní kapli, kde jej přivítal jeho bratr Jan slovy: „Tu jsme se zrodili, tu stála naše kolébka, tam jsou ty dveře, jimiž nás nesli ke křtu svatému, týmiž dveřmi nám vynesli otce mrtvolu, zůstali jsme sirotci, já byl tenkráte 5 let, matka zůstala sama, ty ses mne ujal, týmiž dveřmi vykročil jsi před 50 lety na primici do chrámu sv. Diviše v Chomuticích, tam kde jsme byli pokřtěni a dnes po 50 letech, já Tebe starce 75 letého vedu k oltáři do téhož chrámu a týmiž dveřmi by slavil svou sekundici!“ Na to se Josef neubránil slzám. Na závěr oslavy byl panem biskupem Josef Klein jmenován čestným děkanem.
Roku 1888 zakládá Josef Klein nadaci na vzdělání a odchování dvou sirotků, jednoho z Obory a jednoho z Chomutic v sirotčinci ctihodných sester v Oboře, a to v 6-ti státních úpisech po 1 000zl, každý s ročním užitkem 25 zl.
Během adventu roku 1891 Josef Klein onemocněl a dne 26.dubna 1892 zemřel. Pochován byl na hřbitově v Chomuticích dne 28.dubna za přítomnosti 34 kněží a mnoha lidí. Když byla rakev spuštěna do hrobu, rozloučil se s ním i jeho bratr Jan slovy: „Sbohem bratře, na shledanou, my doprovodili Tě k hrobu bráně, tam na věčnost doprovázej Tě anděl Páně.“
Později sám kardinál a arcibiskup pražský František z Pauly na jeho památku prohlásil: „ Škoda, že nemám ve své diecézi i já Kleiny. Nuže s Bohem, Josefe, nashledanou“.
Roku 1894 jmenoval papež Lev XIII. Jana Kleina apoštolským protonotářem, od této doby může používat titul Monsignore.
Mons. Jan Klein zemřel 4.12.1908 v Činěvsi, kde je také na místním hřbitově pochován.